Roky 2003–2004. Žádné manettino, žádné dvojspojky, žádné digitální mazlení. Jen 420 koní, 1280 kg a jednospojková převodovka, která vás buď naučí řídit, nebo vás zesměšní. Ferrari 360 Challenge Stradale je moderní klasika, která stvořila šablonu pro všechny Pisty a Speciale. A pořád kouše.

Dámy a pánové, připoutejte se. Dnes se vracíme do doby, kdy Ferrari ještě nemělo potřebu vysvětlovat každé kýchnutí elektronickým manuálem. Do doby, kdy se řadilo pádly s odhodláním pilota F-16 a kdy karbon nebyl marketingový doplněk, ale dieta.

Ferrari 360 Challenge Stradale nebylo jen rychlejší 360. Byla to vzpoura proti pohodlí. Silniční verze závodního 360 Challenge, odlehčená, vyhrocená a hlučná jako italská rodinná hádka u nedělního oběda.

A proti komu stála? Proti tehdejšímu ostrému skalpelu ze Stuttgartu – Porsche 911 GT3 RS. Německá preciznost versus italská vášeň. Chirurg versus operní pěvec. A víte co? Challenge Stradale zpívala tak hlasitě, že jste zapomněli na přesnost.

Tak pojďme na to. Bez rukaviček.

Motor F131: 420 koní, které řvou jako tenor po třetím espressu

Pod sklem, které vám dovolí civět jako dítě do výlohy cukrárny, dřímá 3,6litrový atmosférický V8. Označení F131. 420 koní při 8500 ot./min. A to není marketingový cukr. To je mechanický vztek.

Oproti běžné 360 Modena přibylo 26 koní. Jak? Titanové vnitřnosti, vyšší komprese (11,2:1), upravené sání, snížené tření, a hlavně nový výfuk. Ten výfuk je kapitola sama pro sebe – kovový řev, který vám rozvibruje páteř.

Konkrétně:

  • výkon 420 bhp při 8500 ot./min

  • točivý moment 275 lb ft při 4750 ot./min

  • zrychlení 0–62 mph za 4,1 s (udávané)

Ten motor není jen rychlý. On je dramatický. Do 4000 otáček trochu bručí, skoro líný. A pak? Otočíte se na 5000, 6000, 7000… a máte pocit, že vás někdo kopl do zad výbušninou.

Čtenář Mirek: „Radku, není to dneska už pomalé?“
Radek: „Mirek, papírově možná. Emočně? To je jako říct, že Rolling Stones už nejsou moderní. A přesto jim tleská celý stadion.“

Hmotnost: dieta, kterou dnešní supersporty neznají

Ferrari si řeklo: méně je více. A tentokrát to nebyla fráze z lifestyle magazínu.

Plná lehká specifikace znamenala údajnou hmotnost 1280 kg. Dveře? Hliníková skořápka a karbonový panel. Podlaha? Holý kov. Okna? U některých kusů Perspex s posuvným otvorem. Stereo? Volitelné. Jinými slovy – pokud jste chtěli hudbu, poslouchali jste osm válců.

Technické lahůdky:

karbon-keramické brzdy 380 mm s šestipístky vpředu (technologie z Enza)

karbonová zrcátka a detaily karoserie

odlehčená sedadla typu bucket

Tohle auto bylo postavené jako závodní speciál s registrační značkou. Dnes, kdy i ostré modely váží jako menší tank, působí 1280 kg jako science fiction.

Převodovka F1: jednospojková diva s charakterem

Žádný manuál s otevřenou kulisou. Žádná nostalgická romantika. Jen F1 jednospojková robotizovaná převodovka. V roce 2003? Revoluce. Dnes? Historická lekce trpělivosti.

V režimu Race zvládala řadit za 150 ms. Dnes by se tomu smála i rodinná Octavia RS. Ale víte co? Nejde o rychlost. Jde o zapojení.

Musíte lehce ubrat plyn při řazení nahoru. Musíte chápat její nálady při popojíždění. Musíte s ní spolupracovat.

Fakta:

  • jediná dostupná převodovka – F1 single-clutch

  • režim Race pro nejrychlejší reakce

  • tlačítko ASR pro vypnutí trakce

Čtenář Tomáš: „Takže je to horší než moderní DCT?“
Radek: „Tomáši, samozřejmě. Ale moderní DCT je jako mikrovlnka. Challenge Stradale je plynový sporák. Musíš vědět, co děláš. A když to umíš, chutná to líp.“



Hodnota a sběratelský status: investice, která voní benzínem

Vyrobeno bylo 1288 kusů. Žádný oficiální limit, ale dost málo na to, aby se z toho stal sběratelský sen.

Nová cena v roce 2003: £133,025.
Aktuální (únor 2026) tržní hodnota: přibližně £250,000 až £500,000 podle stavu a specifikace.

Ano, na aukci Mecum Kissimmee v lednu 2026 se jeden exemplář s pouhými 375 mil prodal za 1,8 milionu dolarů. Britská Racing Green. Extrémní případ. Spíš souboj ega než tržní realita.

Důležité body při koupi:

  • kontrola opotřebení spojky a brzd přes diagnostiku

  • výměna rozvodových řemenů každé tři roky

  • stav karbon-keramických kotoučů (nákladná záležitost)

Tohle není levné hobby. Ale je to bezpečnější parkoviště pro peníze než kdejaký nový elektromobil, který za pět let zastará jako starý iPhone.

Verdikt starého Raka

Ferrari 360 Challenge Stradale není dokonalé. Převodovka je rozmarná. Řízení není ultrarychlé. Komfort je spíš koncept než realita.

Ale víte co? Právě proto je skvělé.

Je to poslední éra, kdy Ferrari ještě nebylo digitální show. Kdy jste museli auto řídit, ne jen mačkat režimy. Kdy 420 koní znamenalo respekt, ne jen číslo do prezentace.

Dnes máme 488 Pista, 296 Speciale a další technické zázraky. Jsou rychlejší, efektivnější, brutálnější. Ale Challenge Stradale má něco jiného – autenticitu.

Až se mě někdo zeptá, jestli bych raději moderní hyperrychlou bestii, nebo tohle staré, lehké, hlučné Ferrari, odpovím bez zaváhání.

Dejte mi klíček. Otočím ho. Zmáčknu červené tlačítko na středové konzoli. A nechám V8, aby mi připomněl, proč jsme se do aut zamilovali.

Protože některé stroje nejsou jen rychlé.

Některé jsou živé.

A 360 Challenge Stradale? To je italské srdce na kolech.