RUF má status výrobce, protože splnil certifikace, vyrábí vlastní karoserie/šasi, provádí crash testy a prodává vozy s vlastním VIN. Singer a Gunther Werks naopak staví na základech existujících Porsche a sami se označují za tunery. V článku padnou i paralely s Hennessey, Amarokem či světem her.

Kdyby se automobilový svět dal namalovat, byl by to obraz, na němž se v popředí hádají Britové s Američany o tom, co je „nejlepší“, zatímco v pozadí stojí Němec s razítkem a říká: „Než se začneme bavit o duši, ukažte mi VIN.“ A přesně v tom je kouzlo otázky, proč je RUF považován za výrobce, zatímco Singer Vehicle Design (a také Gunther Werks) spadá do škatulky tunerů. Nejde o to, kdo má hezčí švy na kůži, dramatičtější křídlo nebo více karbonu – jde o to, kdo nese právní a technickou odpovědnost za to, co vlastně „to auto“ je. Autor článku, Sebastian Cenizo, mimochodem přiznává, že mimo práci sleduje Formuli 1, šťourá se v autech kamarádů (většinou německé „money pits“), obdivuje architekturu a inženýrství, miluje design, technologie, aliterace a umění, věří, že jakékoli auto může být zábavné, a v kanceláři CarBuzz je prý nejrychlejší na motokárách. Aby toho nebylo málo, hledá léky na nespavost a svůj single-turbo BMW 135i žene, jako by motory N54 byly levné a spolehlivé.


UF, Singer a Gunther Werks: stejné hřiště, jiná liga

Pokud vás berou Porsche 911 generací 930, 964 a 993, téměř jistě jste už narazili na práci RUF Automobile, Gunther Werks a Singer Vehicle Design. Článek je staví vedle sebe jako firmy, které investují tisíce a tisíce hodin do toho, aby vylepšily projev, ovladatelnost i krásu 911 – a je přitom jedno, zda jde o vzduchem chlazené nebo vodou chlazené kusy. Dvě z nich sídlí v Kalifornii (Gunther Werks a Singer), zatímco RUF je „čistě německý“. Jenže ta největší odlišnost není na první pohled vidět: pouze RUF je podle článku skutečný výrobce, zatímco zbylé dvě firmy jsou tunery – a prý na to řada lidí zapomíná.

  • RUF, Singer a Gunther Werks se soustředí na úpravy a „zdokonalení“ Porsche 911 (930/964/993).

  • Gunther Werks i Singer sídlí v Kalifornii, RUF je německý.

  • Klíčový rozdíl: jen RUF má status výrobce, ostatní jsou tunery.

„Porsche 911 Carrera 2025“ jako kulisa: co článek přilepil na okraj

Vložený text nese i typickou „kartičku“ z webu, která se tváří, že je součástí příběhu: Porsche logo, Porsche 911 Carrera, Coupe, rok 2025 a cena „Base: $114,400“. K tomu je uveden „Base Trim Engine“: 3.0L Twin-Turbo 6-Cylinder Boxer, a nechybí ani poznámka „Powered by CarBuzz“ a sekce „Community“. Je to takové připomenutí, že internetová žurnalistika je dnes trochu jako stavba domu v rušné ulici – vedle zdi vám pořád někdo přivrtává další ceduli. Ale i to je informativní: ukazuje, jak blízko sebe mohou stát sériové Porsche a svět specialistů, kteří ho rozebírají do posledního šroubku.

  • V textu je uvedeno: Porsche 911 Carrera (Coupe), 2025, Base $114,400.

  • Motor v kartičce: 3.0L twin-turbo 6-cylinder boxer.

  • Sekce působí jako webová vložka („Powered by CarBuzz“, „Community“).

Začátek příběhu: mýtus o „Porsche karoseriích“ a skutečná historie RUF

Autor rozbíjí populární, ale nepřesnou teorii: že RUF dostal status výrobce „magicky“, protože jeho auta byla složená z karoserií a šasi nakoupených od Porsche. Ano, kdysi to tak být mohlo, ale to samotné prý k výrobnímu statusu nestačí. A tak se vracíme v čase: RUF byl založen v roce 1939, těsně před válkou. Teprve v roce 1963 však podle Aloise Rufa Jr. (syn zakladatele Aloise Sr.) začal pracovat na Porsche; tehdy byl RUF v podstatě tuner, který upravoval a zlepšoval 911. Zlom přišel v roce 1978, kdy RUF představil svůj první kompletní model, založený na 930 Turbo.

  • RUF vznikl v roce 1939, ale na Porsche začal pracovat až 1963.

  • V 60. letech byl RUF fakticky tuner upravující 911.

  • V roce 1978 debutoval první kompletní model RUF založený na 930 Turbo.

Certifikace a konstrukce: razítka, crash testy a vlastní karbonové šasi

Tady se začíná lámat chleba – a není to chleba z kavárny, ale spíš z technického úřadu. V roce 1981 získal RUF „Manufacturers' Certification“ od německých federálních úřadů pro vozidla a o rok později Alois Jr. rozběhl procesy pro certifikace jinde. V roce 1988 RUF dosáhl certifikace v USA u NHTSA a EPA. V roce 2006 se stal přidruženým členem VDA (německé asociace automobilového průmyslu). A v roce 2017 postavil RUF auto s vlastním, proprietárním šasi – a aby to nebylo málo, vyrobil ho z karbonu. Článek to označuje za klíčové: aby byl někdo uznán jako výrobce, musí vyrobit vlastní karoserie a také je „rozbít“ – tedy provést crash testy. Jenže pozor, ani obrovské změny samy o sobě prý nestačí: jde o kombinaci konstrukce, odpovědnosti a identity.

  • RUF získal německou Manufacturers' Certification v roce 1981.

  • V roce 1988 přišla americká certifikace přes NHTSA a EPA, v roce 2006 afiliace s VDA.

  • V roce 2017 RUF vytvořil vlastní šasi z karbonových vláken a tím zdůraznil roli výrobce.

eRuf, SCR 4.2, CTR3: když tělo není jen „převlečené Porsche“

Text připouští, že existuje řada RUFů, které jsou zjevně založené na sériových modelech Porsche (a dokonce i VW) – jmenuje se Cayenne a Cayman. Jenže zároveň uvádí příklady RUFů, které mají karoserie buď úplně nové, nebo natolik přepracované, přestavěné a znovu zkonstruované, že jsou považované za „nesouvisející“ se svou inspirací. Jmenovitě: eRuf Model A concept, SCR 4.2 a ikonické CTR3. To je mimochodem zajímavá hranice: laik vidí siluetu a řekne „Porsche“, zatímco systém homologací se ptá, kdo je autorem těla, kdo ho otestoval a kdo za něj ručí. A tady RUF vytahuje trumf, který se do katalogu nevleze – ale do registru ano.

  • RUF stavěl i na sériových modelech jako Cayenne a Cayman (a zmiňuje se i VW základ).

  • Modely eRuf Model A, SCR 4.2 a CTR3 mají těla nová nebo tak zásadně přepracovaná, že jsou považována za „nepříbuzná“.

  • Výrazné změny jsou důležité, ale samy o sobě prý nejsou jediná podmínka výrobního statusu.

VIN pro vítězství: když identitu auta určuje „rodné číslo“

Teď přichází pasáž, která by se měla vytesat na štítek každé garáže: „VIN for the win.“ Autor to vysvětluje přirovnáním k Hennessey. Hennessey Venom GT byl založen na Lotus Elise/Exige a pro silniční provoz byl registrován jako Lotus – proto ho autor nebral do seznamu nejrychlejších silničních produkčních aut, protože by musel oficiálně připsat zásluhy Lotusu. Hennessey Venom F5 se však prodává s Hennessey VIN. A totéž platí pro RUF: jeho auta nesou unikátní VIN, takže i když některé vypadají jako „překarosované, přelakované, přemapované a přečalouněné“ sportovní auto ze Stuttgartu, právně i fakticky jde o nový celek z Pfaffenhausenu. Autor přidá i paralelu s Volkswagen Amarok, který je silně založen na platformě Ford Ranger T6, ale má dost rozdílů, aby crash testy a spotřebové údaje šly za Wolfsburgem, ne Dearbornem. A ještě doplní, že Ford Amarok pro VW skutečně vyrábí – podobně jako BMW Z4 a Toyota GR Supra vyrábí Magna Steyr – ale registrace běží pod jménem na znaku.

  • RUF prodává vozy s unikátním VIN, a tím pádem jako své vlastní produkty z Pfaffenhausenu.

  • Paralela: Venom GT registrován jako Lotus, Venom F5 má vlastní Hennessey VIN.

  • Další paralela: VW Amarok na platformě Ford Ranger T6, vyráběný Fordem; stejně jako Z4 a GR Supra od Magna Steyr, přesto registrované podle značky na kapotě.

Dialog u kapoty, kde se hádá estetika s administrativou:
Čtenář: „Jene, to mi chcete říct, že celý svět se točí kolem nějakého čísla?“
Jan: „Ne celý svět. Jen ten, kde se rozhoduje, kdo je výrobce a kdo jen šikovný krejčí.“
Čtenář: „Takže Singer může udělat z 911 umělecké dílo… a pořád je to Porsche?“
Jan: „Podle logiky článku ano – dokud to nemá vlastní identitu výrobce, vlastní odpovědnost a vlastní VIN.“

Dodavatel dílů a kulturní stopa: od W Motors po videohry

RUF si podle článku buduje pověst OEM také tím, že je dodavatelem komponent. Zmiňuje se, že dodal motor pro W Motors Lykan Hypersport a Fenyr Supersport. Dále tu je historická zajímavost: Isdera Commendatore 112i z 90. let používala RUFem upravenou Porsche šestistupňovou převodovku a RUF prý přidal pátý a šestý stupeň do 911 dávno předtím, než to udělal Stuttgart. Autor také připomene spolupráce s Gemballa a Studio Torino RK. A pak přijde kulturní kapitola pro „gaming“: RUF ve vzpomínkách hráčů zastupoval Porsche v mnoha závodních hrách (Gran Turismo, Project CARS, Assetto Corsa a další), protože Porsche mělo exkluzivní smlouvu s Electronic Arts, takže se mohlo objevovat jen v Need for Speed, Real Racing nebo v EA sub-licencovaných hrách typu Forza. Kdyby RUF nebyl tehdy považován za výrobce německou vládou, ikonická silueta by z televizí a monitorů zmizela. A nakonec praktická poznámka: protože RUF vyrábí nanejvýš jen pár desítek aut ročně, neměly by ho ohrozit ani chystané zákazy spalovacích motorů.

  • RUF dodal motor pro W Motors Lykan Hypersport a Fenyr Supersport.

  • Isdera Commendatore 112i používala RUFem upravenou šestistupňovou převodovku; RUF přidal 5. a 6. stupeň do 911 dřív než Stuttgart.

  • RUF nahrazoval Porsche ve hrách (Gran Turismo, Project CARS, Assetto Corsa) kvůli exkluzivitě Porsche s EA; a díky nízkým objemům výroby má být méně ohrožen spalovacími zákazy.

Architekt vs renovátor: proč Singer zůstává tunerem

V závěru autor s respektem říká, že Singer i Gunther Werks umí přetvořit karoserii, lak, interiér a naladit motor – jenže Singer na svém webu výslovně uvádí, že není výrobce, a při pohledu na množství procesů a certifikací není těžké pochopit proč. Gunther Werks a Singer jsou podle textu jedny z nejlepších customization firem na světě, ale „to je vše, co jsou“. Autor je přirovnává k mixu toho, co umí Bentleyho in-house Mulliner (zakázkové interiéry), Shelby (výkonové úpravy) a Pininfarina (stylistika) – jen aplikované na starší Porsche. A pak přijde nejvýstižnější metafora: najmout tunera je jako najmout někoho na renovaci domu. Nechat si postavit RUF je jako najmout architekta, aby vám od základu postavil něco spektakulárního. Obě věci jsou skvělé, ale jedna je „větší flex“. A protože by bylo nezdvořilé skončit bez hezkého obrazu, text se loučí „imagery“ legendárního RUF Yellowbird.

  • Singer sám uvádí, že není výrobce, a zůstává v roli tunera.

  • Singer a Gunther Werks jsou přirovnáni k mixu Mulliner + Shelby + Pininfarina pro starší Porsche.

  • Metafora: tuner = renovátor domu, RUF = architekt stavějící od nuly; na konci padne odkaz na RUF Yellowbird.

A teď si představte, že stojíte v tiché hale, kde je slyšet jen cvaknutí relé a vzdálené kroky člověka, který nese štos papírů s razítky. V jedné části haly se rodí auto jako „přestavba“ – krásná, posedlá detailem, ale pořád s rodokmenem někoho jiného. Ve druhé části haly se rodí auto jako „výrobek“ – s vlastní identitou, vlastní odpovědností a vlastním právem být nazýván tím, čím je. Článek netvrdí, že tunerství je méněcenné; naopak Singer i Gunther Werks v něm vyznívají jako špičkoví řemeslníci. Jen připomíná, že v určitém bodě je rozdíl mezi tím, kdo přepíše partituru, a tím, kdo ji i zaregistruje jako svůj opus. A tohle je rozdíl, který se často skrývá v nudných slovech: certifikace, crash test, VIN, odpovědnost za spotřebu, homologace. Přitom je to vlastně docela poetické – jen místo sonetu dostanete řádek čísel na štítku v motorovém prostoru. A v tom je moderní automobilová romantika: někdy se o nejvyšších věcech rozhoduje ne podle toho, jak krásně auto vypadá, ale kdo za něj podepsal účetní závěrku a kdo musel rozbít jeho karoserii, aby dokázal, že je to „opravdové“.

(Neříkám „Rozloučení“, ale stejně se rozloučím)

Je zvláštní, jak často se v autíčkářském světě hádáme o duši a nakonec skončíme u byrokracie. Jenže byrokracie je v tomhle případě jen forma pravdy, která se dá zapsat do registru. RUF je podle textu výrobce proto, že prošel certifikacemi, nese odpovědnost a prodává auta s vlastním VIN – a časem došel až k vlastnímu karbonovému šasi. Singer a Gunther Werks jsou naopak mistři přestavby, kteří dělají starším 911 nový život, ale sami sebe definují jako tunery. Je to rozdíl mezi domem po geniální rekonstrukci a domem, který vám někdo navrhl a postavil od základu; oba mohou být nádherné, ale jejich rodné listy vypadají jinak. Líbí se mi, že článek neznevažuje ani jednu cestu – jen připomíná, že slovo „manufacturer“ není pochvala, ale kategorie s povinnostmi. A také se mi líbí, že se do příběhu vejde i takový kulturní detail jako videohry, kde RUF kdysi suploval Porsche. Je to připomínka, že status výrobce není jen právní štempl, ale někdy i vstupenka do popkultury. A když se na konci mihne Yellowbird, člověk má chuť se usmát: někdy stačí jeden ikonický tvar, aby se celá debata znovu vrátila z papírů na asfalt. Nakonec je možná nejlepší brát to jako dvě různé disciplíny – architektura a renovace, obě ctihodné. A jestli vás tohle všechno uspává, můžete zkusit Sebastianovu metodu: najít si „insomnia remedies“… nebo si představit, že někde v Pfaffenhausenu právě někdo přiděluje VIN, a v Kalifornii někdo šije dokonalý interiér. To je ticho, které má zvláštní zvuk