EV v roce 2026 v USA táhnou delší dojezdy (běžně 300+ mil), vyšší spokojenost a data JD Power: skoro 60 % kupujících zvažuje elektřinu. Pomáhá domácí nabíjení (Level 2 kolem 1 000 $), přes 200 000 veřejných portů a vlna 243 000 vrácených leasingů, která zlevní ojetiny.

Kdyby Henry Ford na chvíli vstal z hrobu a prošel se po americkém parkovišti v roce 2026, možná by si nejdřív myslel, že se svět zbláznil: auta stojí potichu jako knihovna, lidé kolem nich nečichají k benzínu a místo toho se dívají do aplikace v telefonu, jako by kontrolovali tepovou frekvenci vlastního mazlíčka. Jenže ono to není šílenství – je to postupné dospívání technologie. Elektrická auta v USA už nepůsobí jako extravagantní výstřelek pro nadšence, kteří doma leští kabely, ale jako poměrně racionální volba pro ty, kdo se prostě chtějí dostat do práce a neutratit přitom majetek za palivo. A když k tomu přidáte čísla z průzkumů JD Power, která říkají, že téměř 60 % zákazníků plánuje v příštích měsících elektrické varianty aspoň prověřit, začíná se tenhle příběh podobat spíš přechodu z koňských povozů na spalovací motor než módní vlně.

Zájem roste: když se nedůvěra mění v zvědavost

Změna chování spotřebitelů je v článku popsána docela přímo: lidé se k elektromobilům přibližují, protože roste důvěra v dojezd a dostupnost. Nejnovější studie JD Power uvádí, že téměř šest z deseti zájemců o nové auto plánuje elektrické možnosti prozkoumat. Oproti dřívějšku je to skok, který napovídá, že tradiční váhání slábne – technologie dozrává a přestává působit jako experiment.

Moderní bateriové systémy dnes běžně míří přes 300 mil (zhruba 480 km) dojezdu. To je propastný rozdíl oproti „průkopníkům“ z minulé dekády, kteří připomínali spíš první dálkové lety: odvážné, ale s pocitem, že se člověk pořád dívá na palivoměr. Vylepšení energetické hustoty a lepší chování v zimě přesvědčuje i státy, kde dřív chlad fungoval jako přirozený predátor lithium-iontu.

  • Z průzkumu JD Power: téměř 60 % nakupujících chce EV prověřit

  • Běžný dojezd: 300–340 mil (480–547 km)

  • Lepší zimní odolnost a výkon díky pokroku v bateriích

Dojezd a „neviditelné“ zlepšování: OTA jako moderní mechanik bez montérek

Článek zmiňuje i něco, co by staré školy nazvaly kouzelnictvím: OTA (over-the-air) software, který dokáže časem zvýšit efektivitu – tedy auto se vám do jisté míry „zlepšuje“, aniž byste ho odvezli do servisu. Je to jako kdyby vám někdo přes noc vyměnil převody v diferenciálu a ráno o tom poslal jen stručnou notifikaci.

OTA aktualizace fungují podobně jako záplaty ve смартфonech: umí osvěžit výkon, upravit algoritmy pro odhad dojezdu a vylepšit bezpečnostní funkce – bez návštěvy dealerství. Přesně tohle je jeden z důvodů, proč část lidí přestává EV vnímat jako „hotový výrobek“ a spíš jako platformu, která se vyvíjí.

  • OTA aktualizace postupně vylepšují efektivitu

  • Aktualizace upravují algoritmy dojezdu a funkce výkonu

  • Bezpečnostní prvky lze zlepšovat bez návštěvy servisu

Domácí nabíjení: garáž jako soukromá čerpací stanice

V běžném životě je největší magie často ta nejbanálnější. V článku se zdůrazňuje, že domácí nabíjení je zásadní prodejní argument: Level 2 zařízení, obvykle za cenu „kolem jednoho grandu“ (tedy přibližně 1 000 $), promění garáž v privátní nabíjecí uzel. A v zemi, kde je spousta lidí zvyklá parkovat u domu, je to změna zvyku s překvapivě silným dopadem.

Ekonomika je jednoduchá: elektřina často vyjde levněji než benzín, a tak někteří řidiči zjistí, že roční náklady na „tankování“ spadnou zhruba z 1 500 $ na asi 500 $ (v závislosti na regionálních sazbách). Tohle je číslo, které dokáže změnit názor i člověku, který se jinak o techniku nezajímá vůbec.

Čtenář: „Jane, to zní hezky, ale není to jen pro lidi s domem?“
Jan: „Částečně ano – a právě proto článek později řeší veřejné nabíjení. Ale pro ty, kdo garáž mají, je Level 2 nabíječka něco jako vlastní studna: najednou nejste tolik závislí na tom, co se děje venku.“

  • Domácí Level 2: typicky kolem 1 000 $

  • Roční „palivo“ může klesnout z ~1 500 $ na ~500 $

  • Výhoda: pohodlí a menší závislost na veřejné síti

Baterie a nabíjení: solid-state na obzoru a NACS jako sjednocení zásuvek

Baterie jsou v článku vykreslené jako hlavní tahoun adopce. Inženýři prý ladí prototypy solid-state baterií, které slibují vyšší energetickou hustotu a lepší tepelnou stabilitu. Ještě nejsou v masové realitě, ale firmy jako QuantumScape a Toyota podle textu předpovídají brzkou „market readiness“, což by mohlo debatu o EV posunout dál než současná měřítka.

Veřejné nabíjení se sice pořád „dopracovává“, ale čísla se hýbou: v USA už funguje přes 200 000 veřejných portů. A zásadní je také North American Charging Standard (NACS), který otevírá dříve exkluzivní infrastrukturu více značkám – čili méně zmatku kolem toho, „do které zásuvky to vlastně patří“.

  • Solid-state: cílí na vyšší energetickou hustotu

  • Lepší bezpečnost díky tepelnému zklidnění/stabilizaci

  • Veřejné nabíjení: 200 000+ portů + rozšiřování díky NACS

Loajalita 94 %: když se lidé nechtějí vracet k benzínu

Jedno číslo v textu vyčnívá jako maják: podle JD Power je loajalita majitelů EV údajně 94 %. To převyšuje loajalitu u benzínových aut, kde lidé často přeskakují mezi značkami. Proč? Článek uvádí klasickou trojici: nižší provozní náklady, okamžité zrychlení a plynulejší zážitek z jízdy.

EV se také vyhýbají rutině typu výměna oleje nebo servis převodovky. Díky menšímu počtu mechanických částí klesají dlouhodobé náklady na údržbu odhadovaně o 40–50 % oproti ICE. A „instant torque“ dokáže proměnit i obyčejnou cestu do práce v něco svižnějšího – obzvlášť pro řidiče, kteří přicházejí ze čtyřválcových crossoverů.

Jenže článek přiznává i stinnou stránku: spokojenost klesá tam, kde je omezený přístup k veřejnému nabíjení. Právě tady má NACS pomáhat hladit hrany reality.

  • Loajalita EV majitelů: 94 %

  • Údržba: o ~40–50 % levnější než u benzínu

  • Spokojenost padá při slabém veřejném nabíjení (NACS má pomoci)

Boom ojetých EV: 243 000 vrácených leasingů a tlak na ceny

Teď přijde část, která zní skoro jako ekonomická předpověď počasí: v roce 2026 má vypršet zhruba 243 000 leasingů, což do trhu pošle vlnu ojetých elektromobilů. Článek tvrdí, že je to trojnásobek oproti roku 2025 a může to dramaticky zlepšit dostupnost.

Analytici očekávají pokles cen ojetých EV asi o 20–30 % díky rostoucím zásobám. Jako ilustraci text uvádí, že „dobře vybavené modely“ typu 2023 Ford Mustang Mach-E by se mohly objevit pod 25 000 $, stále v záruce.

Z hlediska regionů mají nejrychlejší efekty pocítit státy s hustými prodejními sítěmi ojetin: Florida, New York a California.

  • Vrácené leasingy 2026: ~243 000 kusů

  • Očekávaný pokles cen ojetin: 20–30 %

  • Příklad: 2023 Ford Mustang Mach-E potenciálně pod 25 000 $ (se zárukou)

Spokojenost: Hyundai a Kia na špici a konkrétní čísla, která se dobře pamatují

V žebříčcích JD Power vynikají dvě korejské značky v masovém segmentu. Hyundai IONIQ 6 vede se skóre spokojenosti 751, těsně za ním Kia EV6 se 743. Článek uvádí důvody: dlouhé záruky, intuitivní mobilní aplikace a solidní spolehlivost.

Zmiňuje také Hyundai IONIQ 5: dojezd až 303 mil (488 km), nabití z 10 na 80 % za ~18 minut a chytré balení prostoru s interiérem, který se prý kvalitou vyrovná luxusním autům – při cenách výrazně pod prémiovým segmentem.

A ještě důležitý detail pro americký kontext: Hyundai i Kia podle textu těží z továren v USA, což pomáhá u pobídek a stabilitě výroby. Záruky na baterie mají dosahovat až 10 let / 100 000 mil.

  • IONIQ 6: 751 bodů spokojenosti

  • EV6: 743 bodů spokojenosti

  • IONIQ 5: 303 mil (488 km) a 10–80 % za ~18 min, záruka baterie až 10 let / 100 000 mil

Zrání trhu: mezi klimatem, cenami ropy a obousměrným nabíjením

Článek uzavírá, že elektrické ježdění se posouvá od zvědavosti k nutnosti – pro domácnosti, které chtějí mít pod kontrolou výdaje a snížit ekologickou stopu. Připomíná kolísání cen ropy a „předvídatelnější“ model vlastnictví u EV.

Problémy zůstávají ve venkovských regionech, kde infrastruktura zaostává. Současně ale federální programy dál přidělují miliardy na rozšiřování přístupu. Zajímavá je i rostoucí schopnost bidirectional charging – tedy možnost, aby auto napájelo dům při výpadcích. A jako výhled se uvádí potenciální podíl EV na trhu v USA do roku 2030 kolem ~20 %.

  • Veřejné nabíjecí porty: 200 000+

  • Potenciální podíl EV trhu v USA do 2030: ~20 %

  • Roste zájem o bidirectional charging (auto jako zdroj pro dům)

Závěrečné postřehy a co si z toho odnést jako kupující

Článek to shrnuje střízlivě: EV v roce 2026 nabírají momentum díky nižším nákladům, lepší jízdě a rozšiřující se nabídce ojetin. Mně na tom fascinuje jedna věc: jak rychle se z „technologického argumentu“ stává „argument domácnosti“. Když dojezd přeleze 300 mil a domácí nabíjení udělá z garáže soukromou pumpu, přestane být elektromobil politické prohlášení a začne to být účetnictví.

Ano, zima pořád umí dojezd ukousnout. Ano, veřejné nabíjení je místy loterie. Ano, ojeté EV mohou rychleji ztrácet hodnotu. Ale současně se do hry dostává obrovská vlna leasingových návratů, která může z elektromobility udělat dostupnější zboží, ne jen vitrínovou atrakci. A loajalita 94 % říká, že kdo už jednou „přepne“, často nechce zpátky.

A tak si představuji Ameriku, kde se místo diskuse o oktanech řeší kilowatthodiny, místo „kdy měníš olej“ se ptáte „máš doma Level 2?“ – a v tom je cosi zvláštně historického. Každá velká technologická změna začíná tím, že se lidé bojí, že to nebude fungovat. A končí tím, že se diví, jak mohli žít bez toho. Elektromobily v roce 2026 jsou – alespoň podle tohoto textu – někde uprostřed té cesty, v úseku, kdy už to funguje dostatečně dobře na to, aby se to šířilo samo, ale ještě dostatečně nedokonale na to, aby o tom bylo co psát.