Legenda jménem Ford Model 40 Special Speedster vstala z mrtvých – tentokrát jako karbonový predátor se srdcem Coyote. SP40 Restomod není replika. Je to pocta, která místo nostalgie servíruje 480 koní, Brembo brzdy a chuť trhat asfalt. A já byl u toho.

Vážení čtenáři, posaďte se. Dneska si nebudeme povídat o nějakém anonymním SUV, které se tváří jako horolezec, ale bojí se obrubníku. Dneska si budeme povídat o duchovi. O přízraku z roku 1934, který se znovu narodil v uhlíkovém vlákně a benzínu s oktanovým číslem tak vysokým, že by z něj dnešní hybridy dostaly záchvat paniky.

Mluvím o SP40 Restomod Speedster – moderní interpretaci vozu, který byl osobním projektem muže jménem Edsel Ford. Ano, toho Edsela. Muže, který věřil, že automobil může být víc než jen plechový nástroj k přepravě tchyně na chalupu. Jeho Ford Model 40 Special Speedster z roku 1934 byl uměleckým dílem na kolech – a pak zmizel. Na desítky let.

A teď? Teď se vrací. Ne jako replika. Ne jako nostalgická hračka. Ale jako SP40 – karbonový šíp s osmiválcem Coyote, který by dokázal probudit i mrtvého mechanika.

Původní Speedster nebyl jen auto. Byl to Edselův osobní sen. V době, kdy většina Ameriky řešila krizi, si on nechal postavit unikát s dlouhou kapotou, nízkým profilem a elegancí evropského aristokrata. A pak… zmizel.

Na dlouhá léta se po něm slehla zem. Až do roku 1999, kdy jej Bill Warner vystavil na Amelia Island Concours d’Elegance. V roce 2008 byl vydražen za 1,76 milionu dolarů. Po smrti sběratele se vůz vrátil do bývalého domova Edsela Forda – dnes známého jako Edsel and Eleanor Ford House. V roce 2011 zazářil na Pebble Beach Concours d'Elegance.

Ten příběh je jako americká pohádka:

  • Auto zmizí na desetiletí jako poklad zakopaný na zahradě.

  • Znovu se objeví jako svatý grál značky Ford.

  • Vrátí se do rodinného sídla jako marnotratný syn.

Čtenář: „Radku, to zní jako hollywoodský scénář.“
Radek: „Chlapče, Hollywood by si na tohle netroufl. Realita je někdy větší drama než Fast & Furious.“

Tvůrci SP40 si řekli jednu zásadní věc: Nebudeme kopírovat. Budeme tvořit. Protože originál je jeden. A kopie? To je jako napodobenina whisky – může pálit, ale nikdy nebude mít duši.

SP40 vznikl od nuly. Žádný donor vůz. Žádné přestavby starého Fordu. Čistý list papíru. Inspirace? Ano. Replika? Ne.

Filozofie ateliéru:

  • Každý kus je stavěn individuálně podle přání majitele.

  • Design respektuje eleganci Edsela Forda.

  • Inženýrství odpovídá 21. století – bez kompromisů.

Je to jako kdyby někdo vzal obraz z roku 1934 a namaloval ho znovu – ale tentokrát s barvami, které umí kousat.

Srdce šelmy: Ford Coyote V8

Pod kapotou bije americké srdce. Ford Coyote V8. Osm válců. Hliníkový blok. Čtyři vačky. Variabilní časování ventilů. 32 ventilů. A přes 480 koní.

Tohle není motor. Tohle je orchestr, který místo houslí používá výfuk z nerezové oceli.

Technické lahůdky:

  • Elektronické vstřikování paliva.

  • Sodíkem chlazené výfukové ventily.

  • Pětistupňová manuální převodovka s mechanickým samosvorem.

Čtenář: „Radku, proč jen pět kvaltů?“
Radek: „Protože šestý je pro zbabělce, co chtějí šetřit palivo. Tohle auto chce řvát, ne meditovat.“

Rozložení? Motor vpředu podélně, pohon zadních kol. Klasika. Poctivá. Žádné digitální kejkle. Jen vy, volant a zadní pneumatiky, které čekají na vaši chybu.

Karoserie z karbonu. Pod ní plně triangulovaný ocelový trubkový spaceframe. Tuhost v krutu? Výjimečná. Hmotnost? Minimalizovaná.

Podvozek není jen konstrukce. Je to nástroj:

  • Dvojité lichoběžníky vpředu.

  • Speciální zadní konfigurace s kontrolou odklonu.

  • Nastavitelné coil-overy testované na závodní trati.

Brzdy? Brembo se šesti pístky vpředu a čtyřmi vzadu. To znamená, že když dupnete na pedál, čas se na chvíli zastaví.

Elektrický posilovač řízení s hřebenem? Rychlá reakce. Žádné žvýkačkové řízení. SP40 chce, abyste pracovali. Ne abyste se vezli.

Testování: Nejprve nahý, pak oblečený

Vývoj nezačal v designovém studiu. Začal na závodní trati. Holý podvozek bez karoserie byl testován, laděn a mučen jako vojenský rekrut.

Proces vývoje:

  • Testování bez karoserie pro čisté ladění mechaniky.

  • Experimentování s pružinami, tlumiči, geometrií.

  • Zapojení jezdců ze sportovních prototypů.

Tohle není marketingový trik. To je přístup lidí, kteří vědí, že rovinka je jen pauza mezi zatáčkami.

Čtenář: „Takže je to závodní auto?“
Radek: „Ne. Je to silniční auto, které si myslí, že je závodní. A to je mnohem nebezpečnější.“

SP40 Restomod Speedster není nostalgická hračka pro sběratele s doutníkem. Je to stroj, který vzdává hold minulosti, ale zároveň ji bez milosti překonává. Je dlouhý přes tři metry v rozvoru – stejně jako originál – a díky širokému rozchodu kol drží stopu jako gepard, který ucítil krev.

Je to auto pro lidi, kteří chtějí víc než jen jezdit. Chtějí cítit.

A já? Já si představuji Edsela Forda, jak stojí opřený o blatník, dívá se na karbonovou siluetu SP40 a lehce se usmívá. Protože jeho myšlenka – že auto může být uměleckým dílem – právě dostala osmiválcový remix.

Tak přátelé. Pokud někdy potkáte SP40 na silnici, nedívejte se na něj jako na další restomod. Dívejte se na něj jako na most mezi rokem 1934 a dneškem. Most, který místo zábradlí má výfuky.

Až zase příště někdo řekne, že staré časy byly lepší, ukažte mu SP40. Protože budoucnost může být zatraceně hlučná.

A já? Já si jdu dát kávu a přemýšlet, jestli by mi tohle monstrum dovolilo přežít druhou pubertu.